29 Zvonice v Hlavňově

Zvonice byla postavena roku 1922 a zároveň měla sloužit jako památník obětem 1. světové války. Je na ni vytesáno 27 jmen místních občanů – vojáků, kteří položili životy na různých bojištích Evropy. Po roce 1945 sem byla připevněna skleněná deska se jmény obětí druhé světové války, dvou občanů Hlavňova, kteří přišli o život v koncentračních táborech.

Z kroniky obce Hlavňova

Nová věžička pro zvon. Poněvadž věžička pro zvon byla již velice sešlá, byla zbořena a v roce 1869 postavena nová a do báně na jejím vrcholu vložen byl spis sepsaný tehdejším hlavňovským učitelem Josefem Vikem. Spis (jeho opis) tu doslovně zaznamenávám:

Na památku. Věžička tato pro zvon jest nově vystavěna v měsíci říjnu 1869 nákladem všech sousedů hlavňovských. – Toho času představeným byl Antonín Weiser, rolník čp. 42, radní Josef Borna, rol. čp. 33 a Karel Winter, rol. čp. 34 – Výborové byli: Jan Jirků, rol. čp. 29, Antonín Kollert, rol. čp. 31, Antonín Kinzel, rol.čp. 39, Antonín Janeček, pol. zahradník čp.2, Václav Kubeček, pol. zahradník čp. 19, a Josef Mareš, chalupník čp. 4. – Místním učitelem toho času byl Josef Vik, rozený v Křižanově panství Náchodského, myslivcem na Hvězdě byl pan František Žák. – Zvoníkem toho času byl František Hofman, majetník chalupy č. 50, na které věžička tato stojí. – Věžičku tu vystavěli hlavňovští tesaři a sice Jan Michl, chalupník čp. 85, a Václav Pohl, chalupník čp. 72. – Zvon tento Velebným hlasem svým vyzývá křesťany hlavňovské každodenně k modlitbám, protož dbej každý na jeho hlas, pokud jsi živ, abys potěšiti se mohl, až tobě umíráčkem zvoniti budou do hrobu. – Všecko cti a chvále Boží! A duše všech věrných zemřelých skrze milosrdenství boží ať odpočívají ve svatém pokoji, amen. – Každý si připamatuj, kdož uslyšíš potřikrát denně milý hlas zvonu, milostivé vtělení Syna božího Ježíše Krista a pros jej, aby kříž umučení a smrt jeho na tobě zmařeno nebylo, nýbrž abys dosáhl koruny věčné slávy. Amen. – Oroduj za nás Svatá boží rodičko, abychom hodni učinění byli zaslíbení Kristových. Amen. – (Tak zní spis. 113. Do spisu toho vloženo bylo několik kusů toho času kovových, drobných běžných peněz.)

Původní zvonice byla umístěna na chalupě čp. 50. Zvon z ní byl pravděpodobně zrekvírován v roce 1917 pro válečné účely, tak jako většina zvonů v této době. Koncem roku 1919 obecní zastupitelstvo rozhodlo o její likvidaci, protože „nový zvon na ní sotva přijde“. Tedy museli mít někde objednaný nový zvon a uvažovalo se o jeho umístění. V srpnu 1920 byl Antonín Michl pověřen likvidací této zvonice na chalupě čp. 50.

V polovině roku 1922 bylo rozhodnuto o postavení nové zvonice vedle příjezdové cesty ke statku čp. 33. Zvonice měla zároveň sloužit jako památník obětem 1. světové války. Je na ni vytesáno 27 jmen místních občanů – vojáků, kteří položili životy na různých bojištích Evropy. Jsou to: Adam F., Berka H., Berka K., Berka K., Berka V., Berka J., Cinka F., Doležal K., Drechsl J., Pranz V., Horák J., Hrubý F., Hrubý F., Hanzl J., Krtička J., Krtička Jan, Krtička Jan, Klimeš F., Michl A., Novák J., Pavlínek J., Pohl Jos., Rotter V., Ticháček, Vinter Rob., Vinter V., Vaisar J.

Po roce 1945 sem byla připevněna skleněná deska se jmény obětí druhé světové války, občanů Hlavňova, kteří přišli o život v koncentračních táborech. Byli to František Vacek a Josef Krtička.

Na základové desce čtvercového tvaru o šíři strany 142 cm je usazena spodní část soklu se základnou širokou 100 cm a s vytesaným nápisem: Postaveno roku 1922. Na něj navazuje zužující se 51 cm vysoká horní část soklu, na které je osazen tři metry vysoký kamenný komolý jehlan se jmény padlých. Kamenné části mají celkovou výšku 433 cm. Na vrcholu je umístěna kovová konstrukce zvonice se zvonem pod kulatou stříškou. Vrchol stříšky ukončuje patriarchální kříž zlaté barvy.

Zvonění v minulosti obstarávali: Marie Schwarzová z čp. 90, její dcera Marie Kubečková z čp. 33, Václav Kubeček „Na Převrati“ čp. 19 a Zdenka Berková z čp. 41 dokud ještě byla svobodná v čp. 33. V posledních desetiletích se zvonilo jen při úmrtí hlavňovského občana a kolem roku 1987 ustalo zvonění úplně.