14 Špýchar

Raně barokní budova sýpky byla v ledhujském dvoře postavena benediktiny roku 1694. Vznik objektu připomíná deska nad portálem, kde byl původně vyobrazen znak benediktinského opatství, slabě jsou zde vidět iniciály TA (Thomas Abbas) a letopočet (zřejmě 1692, rok zahájení stavby?). Budova byla roku 1988 zapsána do státního seznamu památek.

Z historie špýcharu je známo jen několik málo událostí. Během válečných střetů roku 1761 posloužil jako polní nemocnice pro raněné a nemocné. Roku 1788 byla patentem císaře Josefa II. zavedena povinná instituce tzv. kontribučenských sýpek (sýpky pro vytváření zásob obilí pro časy nouze). Pro tyto účely benediktinská vrchnost zapůjčila právě špýchar. Poslední dochovaný záznam je z roku 1886, kdy vichřice odnesla střechu sýpky i s krovy. Další osudy špýcharu nejsou známy. Od 2. pol. 20 století byla budova řadu let využívána zemědělským družstvem a následně družstvem vlastníků.

Nikdy se nepodařilo vypátrat, kdo vlastnil sýpku po benediktinech, proto vlastnictví přešlo na stát a následně byl roku 2014 objekt převeden do vlastnictví města Police nad Metují.