16 Kostel Československé církve husitské

Kostel Církve československé husitské byl postaven v letech 1939-1940 podle návrhu polického architekta Jaroslava Šlambora. Stavba objektu byla vyvrcholením mnohaletých snah o vlastní kostel ze strany sboru Apoštola Pavla církve českomoravské v Polici nad Metují.

Vznik českomoravské církve v Polici je datován do roku 1920 a za jejího zakladatele je považován ThDr. Karel Farský (1880 – 1927). Počátky byly nelehké a bohoslužby se odehrávaly na různých místech, včetně pod širým nebem. Od roku 1928 měl sbor Apoštola Pavla útočiště ve vlastní Husově síni, kterou si zřídil ze sklenářských místností v čp. 39 v Tomkově ulici.

Pozemek ke stavbě sboru (bývalá zahrada Jaroslava Klímy) byl zakoupen v roce 1937, po zvolení nové rady starších. O rok později byla vyhlášena veřejná sbírka. Ta umožnila, že 20. srpna 1939 započala stavba a sen o vlastním kostele se začal měnit ve skutečnost. Důvod, proč místní sbor „čekal“ na vlastní kostel 20 let, můžeme spatřovat také ve faktu, že vlastní farář, žijící v místě působení sboru, byl ustanoven až r. 1931. Do roku 1931 do Police nad Metují faráři dojížděli, a to pouze jednou až dvakrát do měsíce. Prvním skutečně polickým farářem se stal farář František Špringer.

Budova kostela má mohutnou věž, která symbolizuje, že vysoko nad vším hmotným se vznáší církev, která slouží všem lidem bez rozdílu a snaží se nízké a hmotné zlepšit a zduchovnět. Význam a smysl českomoravské církve je vyjádřen symbolicky kalichem a křížem, jež uzavírají nejvyšší věžní část. Světlé prostory interiéru a vysoký strop na vznosných pilířích symbolizují duchovní růst. Oltář tvoří volný a prostý obětní stůl. Oltář zdobí zlatý kalich na Bibli Kralické a jediná hořící svíce, znázorňující živé světlo. Prostoru vévodí mohutný dubový kříž, znak křesťanského života. Celý kostel je navržen v podstatě prostě a jednoduše, čímž se snaží lišit od katolických kostelů, které jsou hojně zdobené. Snahou bylo upozornit na to, že československá církev husitská, tehdejší českomoravská církev, je poháněna opravdovou touhou po slově Božím, snahou o zlepšení a zkrášlení všech duševních i tělesných vlastností a snahou učinit tak člověka zbožným, hodným a šťastným.