12 Václav Vladivoj Tomek / dům čp. 38

Původní dům na tomto místě stával již ve 2. pol. 16. století. Současný dům čp. 38 byl vybudován roku 1872, po velkém požáru města. Dům je spojován především s osobou Václava Vladivoje Tomka (starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek), významného historika a spisovatele, který, dům si pronajímal a pravidelně Polici navštěvoval. Na Tomkovu počest byl dům opatřen pamětní deskou a ulice Hořejší přejmenována na Tomkovu.

"Miloval Polici, jejíž dějiny tak výborně znal, a celé okolí, které křížem krážem prochodil, i zdejší obyvatele, mezi nimiž měl řadu přátel a známých. A svým dílem postavil svému milému městu trvalý pomník" výstižně poznamenal P. Sigismund Bouška.

JUDr. Václav Vladivoj, rytíř Tomek (1818 – 1905), byl svého času hned za Františkem Palackým největší uznávanou autoritou mezi českými historiky. Jeho „Děje univerzity pražské", „Dějepis města Prahy", „Základy starého místopisu pražského", edice pramenů a další nespočetná díla slouží dodnes jako spolehlivý zdroj informací - výsledek jeho mravenčí práce, soustředění na detail i schopnosti složit mozaiku v dokonalý celek. Velmi stručně řečeno - obrovské dílo hodné obdivu.

Již za svého života se Tomek dočkal významných poct jako málokterý z jeho současníků: byl členem pěti zahraničních akademií věd (Řím, Záhřeb, Vídeň, Petrohrad, Krakov), byl jmenován vládním radou, doživotním členem panské sněmovny, nositelem čestného odznaku pro vědy a umění, komturského kříže řádu císaře Františka Josefa I. V roce 1898 jej povýšili do rytířského stavu, Česká akademie věd jej v roce 1891 jmenovala mezi svými prvními členy. Pracoval v nesčetných spolcích a společnostech, čtyřicet let jako předseda Historického klubu, dlouhý čas jako kurátor Matice české a člen muzejního výboru. Jeho busty zdobily Pantheon Muzea království českého a zasedací síně rady města Prahy a Královské české společnosti nauk již za jeho života. Byl poctěn čestným občanstvím města Prahy (1858), rodného Hradce Králové (1861) i četných obcí, které zastupoval jako říšský poslanec. A také čestným občanstvím Police nad Metují.

Václav Vladivoj Tomek se narodil 31. května roku 1818 v Hradci Králové v rodině obuvnického mistra. Vystudoval královéhradecké gymnázium, pak dva roky filozofii v Praze. Roku 1835 se rozhodoval jak pokračovat dál, a protože již tehdy vytušil, že jeho vlastním životním povoláním je dějepis, který se přednášel i na právnické fakultě, rozhodl se pro studium práv. Kondice, kterými si přilepšoval, ke svému skrovnému studentskému životu jej roku 1835 poprvé přivedly do Police, do rodiny Josefa Dáni, ředitele polického benediktinského panství. Tam měl přes prázdniny doučovat jeho 11letého syna Aloise, studenta broumovského gymnázia. Prázdninové pobyty v Polici ve vlídném prostředí Dáňovy rodiny pokračovaly i v dalších letech, nalezl zde několik dobrých přátel, zejména kaplana P. Basilia Jedličku, učitele Antonína Hausmanna, lékárníka Opitze a Antonína Pflegera, který skládal básně. Rovněž okolní krajina zanechala v Tomkovi hluboký dojem.

K trvalému poutu Tomka s Policí došlo 28. června 1847 v polickém kostele, když se zde oženil s dcerou Josefa Dáni Ludmilou - jeho milou Liduškou. Za mládence mu byl jeho tehdejší přítel Karel Havlíček Borovský, oddavky vykonal jeho životní přítel P. Basilius Jedlička, tehdy farář v Bezděkově. Do Police Tomek jezdil se svou ženou pravidelně, o svátcích a letních prázdninách; na Polici nezanevřel ani po smrti své ženy roku 1868, která jej velmi bolestně zasáhla. To již nežil ani její otec Josef Dáňa (zemř. 1866) a paní Dáňová se přestěhovala do Martínkovic, kde hospodařila na faře u P. Basilia Jedličky. Na čas přenesl místo svých prázdninových pobytů do Martínkovic, a když v dubnu roku 1874 jeho milý přítel P. Basilius zemřel, přestěhoval se zpět do Police ke svému švagrovi Josefovi, listovnímu ve výslužbě, do domu čp. 38 v Hořejší ulici. Zde pobýval, nakonec již sám, až do své smrti roku 1905. Od roku 1923 je na domě umístěna pamětní deska, připomínající jeho pobyt.

Václav Vladivoj Tomek na Polici nezapomněl ani ve svých vědeckých pracích. Již roku 1856 sepsal studii „Paměti újezdu polického čili nynějších panství polického a broumovského až do začátku husitské války", „práci vysoce zajímavou a cennou obratným a všestranným užitím pramenů pro postup kolonizace této části", která vyšla roku 1857 nejprve v Památkách archeologických a místopisných, pak ji vydalo Pospíšilovo nakladatelství nejprve německy (nákladem broumovského opata Rottera) a pak i česky. I v dalších letech vydal několik menších studií, zabývajících se zdejším regionem: roku 1862 „Dobytí Ostaše a obležení Broumova r. 1421", roku 1868 stať „O církevní správě v Skalici nad Úpou na začátku 15. stol.", roku 1882 „Zprávy o dobytí Náchoda proti Janovi Koldovi roku 1456". Roku 1874 vydal se svolením (a nákladem) opata Rottera tiskem kroniku broumovského benediktina Bittnera z let 1607 - 1671 „Davidis Aemiliani Bittner Chronicon Braunense".

Největší odměna však Polici nad Metují z rukou Tomkových ještě čekala. Roku 1874 se Tomek rozhodl „sepsati dějiny kláštera a města polického". Proč, to dobře charakterizuje předmluva k tomuto dílu, které vyšlo roku 1881 pod názvem „Příběhy kláštera a města Police nad Medhují" v pražském nakladatelství J. Otty: „Police jest místečko skrovné v horách, do kterého jsem ponejprv přišel sedmnáctiletý roku 1835, a od té doby počalo se mé stálé spojení s ním svazky přátelství a příbuzenství i obecné přízně v milém obyvatelstvu. Toť vlastní pohnutka, ze které dal jsem se ve spisování těchto příběhů a obrátil jsem k tomu čas prázdnin za posledních sedmi let, který jsem strávil větším dílem v Polici..."

Touto dějepisnou monografií, připsanou opatu Rotterovi, obdrželo město Police vskutku vzácný dar. Mělo velké štěstí, že se příznivou shodou okolností ujal zpracování jejích dějin historik velkého formátu a na vrcholu své vědecké činnosti. Z tohoto díla vycházeli a ještě dodnes je citují všichni další historici Policka, čerpali z něj poličtí kronikáři; náměty pro své literární práce („Sousedé", „Pandurek", „Emigrant") zde našel i Tomkův žák a přítel, spisovatel Alois Jirásek. Roku 1890 napsal polickým Sokolům do jejich Slavnostního listu, vydaného na památku pátého sjezdu Sokolské župy Podkrkonošské i malé dílko, stručné dějiny města „Paměti Polické".

Police „svého" Václava Vladivoje Tomka skutečně milovala a velmi si ho vážila. Za sepsání „Příběhů" mu uspořádali lampionový průvod s hudbou a zpěvem, ve slavnostní řeči mu notář Ježek poděkoval jménem obce. Již předtím, roku 1861 jej městská rada poctila udělením čestného občanství, čestným členem jej roku 1881 jmenovali poličtí ochotníci, roku 1883 i polický hasičský sbor, byl čestným členem Čtenářské besedy. Velkolepé byly vždy i jeho oslavy narozenin: v roce 1888 je uspořádalo město u příležitosti jeho 70. narozenin. Večer bylo město slavnostně osvětleno; byl uspořádán lampionový průvod a kapela zahrála před domem oslavence dostaveníčko. Druhý den ráno se konaly slavné bohoslužby, následovaly gratulace jednotlivých delegací v Tomkově bytě. V poledne byl uspořádán slavnostní banket v hostinci „U zeleného stromu", potom výlet do Žděřiny, kde koncertovaly pěvecké spolky. Večer se ještě konala volná taneční zábava. Nejinak tomu bylo i v roce 1903, kdy Tomek slavil své 85. narozeniny v hostinci „Besedě". Po obligátním lampionovém průvodu za doprovodu sokolské kapely přednesl blahopřání farář P. Cyril Kaněra, zahrálo mu místní komorní kvarteto. Obraz s jeho podobiznou visel v hostinci, kam každý den pravidelně chodíval, na čestném místě po dlouhou dobu. Václav Vladivoj Tomek byl i jinak pro Polici velkým přínosem. Do Police za ním přicházela řada významných osobností té doby: prof. Hattala, prof. Rezek, prof. Emler, prof. Gindely, prof. Jireček, Čelakovský, Erben, Vocel a další vědci a politikové, kteří se účastnili místního kulturního a společenského života a byli významným zdrojem inspirací pro místní kulturní dění. Rovněž okruh Tomkových přátel na Policku byl velmi široký, mnoha polickým snoubencům byl svědkem na jejich svatbě.

Posledním Tomkovým literárním dílem byly „Paměti z mého života", které vyšly ve dvou dílech v letech 1904 - 1905 a které zachycují dlouhý úsek Tomkova života. „Podávají nám zčásti také vysvětlení, jak jediný člověk mohl býti s to, aby vykonal dílo tak ohromné. Přispělo k tomu arci také jeho železné zdraví, v mužném i pokročilém věku žádnou vážnější chorobou neotřesené. Ale Tomek dovedl o jeho udržení pečovati, jeho zdravý egoismus také zde se projevoval. O něm v plném slova smyslu lze užíti epitheta, jež mu bylo kdysi přidáno, že to byl člověk pořádný. Je známo jeho přísné rozdělení času, od něhož se Tomek nerad uchyloval. V něm pak také každá práce měla své místo. V rozdělení tom vedle práce určitý čas vyměřen také zotavení, a také zde byl Tomek na zachování pořádku velmi přísný. K tomu vedle denních procházek a občasných výletů náležel také pravidelný pobyt o svátcích a prázdninách v milém kraji polickém. A v tamním kraji byl Tomek vždy již netrpělivě očekáván, jsa znám jako dobrý společník, zejména pro svou veselost a vtip oblíbený..."

Václav Vladivoj Tomek zemřel 12. června roku 1905 v Praze. Již 13. června projednala městská rada zprávu o úmrtí „čestného měšťana zdejšího pana vládního rady Václava Vladivoje rytíře Tomka. V uznání zásluh zesnulého o zdejší město a i celý národ český usneseno, aby ihned vyvěšen byl na znamení smutku černý prapor na obecní budově, aby projevena byla ihned příbuzným zesnulého telegraficky soustrast a konečně, aby k pohřbu za město dostavila se deputace městské rady do Prahy." Pohřbu V. V. Tomka na vyšehradském Slavíně dne 17. června se z města Police zúčastnili starosta Vilém Pelly, jeho náměstek František Reinš, který rovněž zastupoval Čtenářskou besedu, jejímž čestným členem zesnulý byl, dále pak farář Cyril Kaněra, OSB, poštmistr Karel Mašek, rytíř z Maasburgu, pak paní Fanny Fabiánová, choť obvodního lékaře, dále její sestra pí Zelenková, choť lékaře, jejich dva bratři Pášmové, dále pí Evelína Švorčíková, choť pokladníka zdejší spořitelny s dcerou Liduškou.