11 Bezděkovy sady

Bezděkovy sady, současný park a autobusové nádraží, vznikly r. 1922. Původně se zde nacházelo brambořiště, které bylo po první světové válce Okrašlovacím spolkem přeměněno v městský sad . Park / sad byl pojmenován po Janu Bezděkovi, významném mykologovi a polickém učiteli. Na jeho památku se v parku nachází pískovcový balvan z úpatí Boru opatřený tabulkou s jeho jménem (umístěn r. 1936). Osud tohoto prostoru však mohl být zcela jiný. Město r. 1918 přislíbilo pozemek Družstvu pro postavení divadla pro účely vystavění budovy polického divadla a družstvo si pozemek r. 1928 nárokovalo. Proti tomuto rozhodnutí se však důrazně postavil Okrašlovací spolek i všichni tehdejší zástupci města a nakonec bylo družstvo nuceno ze svého požadavku ustoupit. V parku si kromě pomníku můžete všimnout i sloupu s meteorologickými přístroji. Ten zde stojí již od r. 1934 a byl vystavěn na náklad Městské spořitelny, která o dva roky později také přispěla financemi na Bezděkův pomník.

Jan Bezděk se narodil 16. května 1858 v Soběslavi v rodině Ondřeje Bezděka, tamního krejčího. Nejprve studoval na gymnáziu v Třeboni, potom vstoupil do učitelského ústavu v Soběslavi, kde maturoval roku 1879. Nastala trudná pouť učitele po vlastech českých: od roku 1880 začíná učit v Petrovicích u Police n. Met., po třech měsících nastoupil na exposituru petrovické školy v Maršově, roku 1881 je již na škole v Borové u Náchoda. Po dvou měsících z Borové odchází: byl jmenován správcem jednotřídní vesnické školy ve Věžničce (Malé Věžnici) u Polné. V této době se také oženil s Františkou, dcerou polického tesaře Františka Hübsche, v Malé Věžnici se jim roku 1886 narodil i jeho syn Miloslav, pozdější polický učitel, kterého mnozí starší poličtí občané dobře pamatují. Roku 1886 začíná nový školní rok v Těšenově u Německého Brodu, kde jej také zastihlo jmenování definitivním učitelem. Řídícím učitelem se stal roku 1889, ale to již bylo v Hněvkovicích u Ledče n. Sáz. Na obecnou školu v Polici nad Metují se dostal roku 1896, když si vyměnil své učitelské místo s polickým učitelem Františkem Kolihou. Krátce učil i v Bukovici roku 1899, po smrti tamního řídícího učitele Františka Kneifla.

Jan Bezděk se kromě svého učitelského povolání zabýval ve volném čase mnoha dalšími přírodovědnými obory. Zpočátku to byla zejména botanika, kde později obrátil svůj zřetel na podrobné studium mechů a lišejníků. Právě v době, kdy působil v Hněvkovicích, lze zaznamenat i první kroky, vedoucí k jeho mykologickému studiu, ve kterém se později tak proslavil. Bezděčný podnět k tomu dal profesor Hušek, působící v Čáslavi, který jej upozornil na francouzský klíč k určování mechů. V této knize se Bezděk dozvěděl, že ve Francii existuje i příručka podobného ražení, pojednávající o vyšších houbách. Kniha „Nouvelle Flore des Champignons", kterou si neprodleně opatřil, tak byla počátečním pramenem, z něhož čerpal své první mykologické vědomosti.

Na svém novém učitelském působišti v Polici nad Metují se začal nadšeně a intenzívně zabývat svým novým odborným hobby - mykologií. Jan Bezděk vždy zastával názor, že k bezpečnému určení houby je vedle podrobného popisu nutný i dokonalý obraz. Z počátku si houby maloval sám, ale když se po čase vrátil do Police akademický malíř Václav Luňáček ze studií v Mnichově, získal i jeho pro svůj zamilovaný obor. Rovněž Luňáček se s nadšením ponořil do studia hub a stal se pak Bezděkovi na jeho vycházkách do lesa (i jinak) nerozlučným přítelem. Bezděkova vášeň pro studium hub byla tak veliká, že aby získal více volného času k odborným mykologickým přednáškám a k sepsání díla o houbách, požádal zemskou školní radu o udělení studijní dovolené. V této době byl pak na delší dobu ve Vídni, kde studoval v muzejní knihovně další odborná mykologická díla.

Bezděkova vědecká činnost v oblasti mykologie se větvila na tři směry: určování hub, pořádání přednášek a kursů a publikační činnost. Vedle určování neznámých hub (které mu byly, zejména z řad učitelstva, zasílány z celých Čech a Moravy), prospíval laické veřejnosti svými četnými osvětovými přednáškami a kursy. Průběh jednoho takového kursu zachytila poznámka ředitele školy v Polici nad Metují Josefa Sovy ve školní kronice: „V tomto směru byl neúnavným. Šlo mu o to, aby znalost hub jedlých a jim podobných jedovatých vnikla do vrstev širokých. Chtěl tím jednak čeliti otravám a podruhé poskytovati četnými jedlými houbami - šíře neznámými - lidu vydatné potraviny. Na poli popularisace znalosti jedlých hub nemá dosud Bezděk soupeře u nás v Rakousku. Každý kurs byl theoreticko-praktický a doba růstu hub bývala volena pro kurs. Houby přinášíval k přednáškám typické, vysvětloval na nich, provázeje své vysvětlivky obrazy a kresbami, rodové a druhové znaky. Odpoledne šel s kursisty do hájův a lesů, aby prakticky upevnil v účastnících své dopolední výklady. Hub jedlých, druhů prarůzných nasbíráno do hojnosti a večer, jako znalec úpravy hub, dozíral a účinkoval při jich přípravě, aby účastníci poznali, jak nalezené i dosud podezírané druhy hub chutnají. Toto ukončení dopoledních přednášek a odpoledních sběrů bývalo velmi příjemné a zajímavé dalšími vysvětlivkami a vypravováním příhod. Bylť Bezděk příjemným, milým a žertovným společníkem, proto u učitelstva, kteréž nejčastěji bylo kursů účastno, byl velmi oblíben. Bezděk nebyl skoupý se svými vědomostmi, na otázky a dotazy rád odpovídal a shledal-li u tazatelů opravdový zájem, plýtval svými vědomostmi a nešetřil se ani po čtyřhodinové přednášce. Toho mnozí účastníci kursů, kteří také zabývali se mykologií zneužívali až přes míru. Někteří účastnili se zúmyslu více Bezděkových kursů, aby jen co nejvíce od něho získali a tak svoji vlastní námahu se studiem spojenou omezili, ano později Bezděkovy myšlenky za své vydávali, tvrdíce, že ze zkušenosti tu a onu houbu shledali takou a onakou atd., kdežto Bezděk to byl, jenž risiko možné otravy něčí přinášel, vyzkusiv každou houbu, o níž tvrdil, že jest jedlá nejprve na sobě a přiotrávil se několikráte."

Iniciativou Jana Bezděka se také po jeho příchodu do Police začaly v ledhujské Krčmě každé úterý pořádat i večírky tzv. „hubařského spolku", kde se scházela rozmanitá společnost, a kde se poznávaly a také konzumovaly i málo známé houby. Popisuje to i Jan Bezděk: „Podařilo se mi založiti v působišti mém, v Polici n. M., kdež mnoho je velkých lesů na blízku, družstvo, kteréž schází se v určeném čase, aby poslechlo přednášky moje, vycvičilo se v poznávání hub jedlých svého okolí, jichž tu netušený počet druhů. (Jedl jsem z nejbližšího okolí jen přes 150 druhů hub.) Členové konají i společné vycházky za příčinou sbírání hub a poučují se hned také v přírodě, a při schůzích ve veřejné místnosti konaných, k nimž ovšem každý má přístup volný, pochutnávají si na houbách rozličným způsobem připravených, na těch »prašivkách«, do kterých každý dříve chutě s opovržením kopal, proti nimž choval odpor a ošklivost, nad nimiž zaříkával se, že by jich nejedl za celý svět! - A nyní? Beze všech obav každý jí houby nejponurejších i těch nejohnivějších barev a nejrozmanitější podoby, ani jedlých druhů muchomůrek nevyjímaje. Tak často slyšeti možno nyní vždy znovu a znovu opakovanou propověď: »Kdo by to do těch prašivek řekl, že mohou býti tak chutné! «A mnozí největší odpůrcové jich nyní říkávají: »Škoda jen, že nejedli jsme jich dřív.«

Nejtrvalejší památku však po sobě Jan Bezděk zanechal svou publikační činností. Vedle menších prací, jako překladu díla francouzského mykologa Dufoura „Atlas des Champignon comestibles et vénéneaux", řady odborných článků v „Přírodě", hesel o houbách v „Ottově slovníku naučném" (které jsou výhradně jeho dílem), v „Hospodářském slovníku", v „Almanachu praktického člověka" aj. je to souhrn jeho poznatků zahrnutých v jeho stěžejním díle „Houby jedlé a jim podobné jedovaté" (1. díl s atlasem hub od Václava Luňáčka vyšel v Praze roku 1901, druhý díl byl vydán v Hranicích roku 1905). Bezděk s Luňáčkem se pustili do vydávání tohoto atlasu za velmi nepříznivých okolností, beze vší hmotné podpory, jak státu, tak i vědeckých institucí. Teprve později Česká akademie udělila vydavatelům určitou podporu. Stojí zde za připomenutí, že polický kaplan P. Sigismund Bouška OSB složil do úvodní části publikace báseň „Houby", která formou náboženské legendy vtipně líčí vznik jedlých a jedovatých hub. Pro zajímavost zde také uvádím, že sám P. Bouška začal za svého působení na faře v Bezděkově (1914-1924) pracovat na svém atlasu „Houby z Broumovska", který dokončil roku 1941; ten však nebyl nikdy publikován.

Společná práce Bezděka a Luňáčka byla první svého druhu u nás - původní, pokud se týče textu i obrazů, práce důkladná a spolehlivá. Bezděk snesl do svého díla velké množství cenných poznatků, které získal svým dlouholetým pozorováním a usilovným studiem četných děl, jak starších tak novějších. Rovněž zde opravil omyly, které se vyskytovaly i v základních dílech, jakým bylo např. dílo Krombholzovo. Zvláštní pozornost věnoval otázce jedlosti či jedovatosti jednotlivých druhů. Jestliže Bezděk houby doporučuje k jídlu, tak je skutečně sám jedl - a byly to často druhy, které jiní autoři prohlašovali za podezřelé či přímo jedovaté. Druhý díl jeho publikace pojednává hlavně o zužitkování hub. Mimo tyto vydané dva díly měl celý spis ještě obsahovat Systematiku, Analytický klíč aj., tato práce však zůstala v rukopise, neboť se Bezděk obával nového zadlužení. Mezitím vydal roku 1913 jeho žák Dr. Jan Macků klíč k určování vyšších druhů hub pod jménem „Český houbař", plagiátorské dílo čerpající z Bezděkových poznatků, ovšem bez udání autora. Tímto jednáním byl Bezděk velmi raněn a čelil mu publikací „Bezděkovy houby - kritické studium mykologických publikací Dr. J. Macků", ve které pronáší přísný soud jak nad jednáním Dr. Macků, tak i nad „vědeckostí" jeho mykologických publikací. Tato kniha, obsahující velké množství nejnovějších poznatků z oboru praktické mykologie, však vyšla až po jeho smrti v roce 1917 nákladem jeho syna.

Janu Bezděkovi se již za jeho života dostalo významných odborných poct: byl členem mykologického odboru České botanické společnosti, rovněž byl jako první Čech jmenován čestným členem pařížské vědecké společnosti „Société mycologique". Roku 1922 byl jeho jménem pojmenován nově založený park na Nové čtvrti v Polici nad Metují; tam byl v dubnu roku 1936 umístěn místním okrašlovacím spolkem, za finanční podpory Městské spořitelny, prostý kamenný památník - pískovcový balvan, dopravený z úpatí Boru. 5. července 1930 mu byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Soběslavi. Jan Bezděk zemřel v Praze 9. března 1915.