Historie Policka

První kolonizátoři na Policku

Až do začátku 13. století byly oblasti při horních tocích řek Labe, úpy a Metuje převážně jen neprostupným pralesem, který sloužil jako přirozená ochrana zemských hranic. Během doby panování krále Přemysla Otakara I. se tyto dosud jen sporadicky obydlené oblasti střední a horní Metuje počínaly postupně osídlovat a někdy na přelomu 12. a 13. století se v pusté krajině Policka objevili první kolonizátoři. Byli to mniši řádu sv. Benedikta z břevnovského kláštera, kteří si zhruba v místě pozdějšího polického kláštera nejprve postavili poustevnu s dřevěnou kaplí P. Marie, začali zde kácet les a založili první pole.

Někdy na počátku 13. století daroval Přemysl Otakar I. břevnovskému opatu Chunovi rozsáhlé území - oblast horní Metuje. V darovací listině datované do roku 1213 (je sice pozdějším falzem, vystihuje však skutečnou situaci), se poprvé objevuje i místní jméno dnešního města Police nad Metují – újezd, všeobecně nazývaný "Police". Snad ještě za opata Chuna zde byl založeno probošství, podřízené břevnovskému opatovi. Nedaleko budov prvního dřevěného kláštera záhy vyrostla i osada prvních kolonistů, povolaných z českého vnitrozemí.

Kolonizace území Policka však z počátku nepostupovala příliš rychle, i když snad již byly v nejbližším okolí založeny první vesnice s poplužními dvory jako hospodářské zázemí kláštera (Ledhuje, Bukovice, Radešov), protože ještě v listině krále Václava I. z roku 1229 je území Policka charakterizováno jako "krajina, děsící svou širou pustinou".

Policko jako "krajina, děsící svou širou pustinou"

Kolonizace území Policka však z počátku nepostupovala příliš rychle, i když snad již byly v nejbližším okolí založeny první vesnice s poplužními dvory jako hospodářské zázemí kláštera (Ledhuje, Bukovice, Radešov), protože ještě v listině krále Václava I. z roku 1229 je území Policka charakterizováno jako "krajina, děsící svou širou pustinou".

Rozsáhlejší kolonizace celého Policka nastala pravděpodobně až po odchodu tatarských nájezdníků z Evropy koncem roku 1241, kdy postupně vznikly další okolní vesnice: Bezděkov, Bělý, Hlavňov, Maršov, Metuje, Suchý Důl.

Záhy po svém nastolení roku 1253 zahájil břevnovský opat Martin I. v Polici stavbu raně gotického klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, dokončenou okolo roku 1294. Z původní středověké trojlodní baziliky se dodnes dochoval vzácný kamenný portál, presbytář a postranní lodi. Za pozdějšího opata Bavora z Nečtin, osobnosti velkého kulturního rozhledu, byla roku 1306 dokončena výstavba prvních kamenných budov kláštera.

Důležitým mezníkem pro další rozvoj osady bylo vydání listiny z 6. září roku 1253, kterou král Přemysl Otakar II. dovoluje opatu Martinovi přenést týdenní trh ze vsi Provodov pod Dobenínem nedaleko Náchoda (patřila rovněž břevnovským benediktinům) do Police, což mělo zásadní význam pro její další hospodářský růst. Další privilegium z roku 1295, kterým král Václav II. udělil na žádost opata Bavora městečku hrdelní právo, znamenalo, že se z Police stalo přirozené správní a obchodní středisko celého polického benediktinského panství.

Slibný rozvoj poddanského městečka Police přerušily husitské války. Roku 1420 uprchl opat Mikuláš před husity z břevnovského kláštera do opevněného broumovského kláštera. Dne 27. května 1421 slezská vojska, určená na obranu katolického Broumova před husity, celé městečko i s kostelem a klášterem vypálila a jeho obyvatelstvo, které se ukrylo na nedaleké hoře Ostaš, včetně žen a dětí, povraždila. Po krátkém období klidu za krále Jiřího z Poděbrad se stejná pohroma opakovala roku 1469, kdy hejtman František z Háje v čele vojska uherského krále Matyáše obrátil Polici opět v popel. Z válečných útrap se Police vzpamatovala až v 16. století, kdy ji král Vladislav II. udělil dva výroční trhy a opat Jakub I. "velké privilegium", které městečku přineslo klidný hospodářský rozvoj. Ten přerušilo jen několik velkých požárů a epidemie moru roku 1585. Rozvíjela se řemeslná výroba, byly založeny cechy ševců, krejčích, řezníků, pekařů a tkalců.

Další rozmach městečka a okolních obcí ukončila třicetiletá válka. Četné průtahy nepřátelských i císařských vojsk způsobily, že již v roce 1635 bylo městečko napolovic pusté a navíc bylo roku 1633 opět postiženo morem. Vpád švédů do Čech dokončil dílo zkázy i na Policku. Když roku 1648 válka skončila, byla v Polici obydlena pouze necelá polovina domů, zbytek obydlí byl opuštěn nebo v sutinách. Obnova benediktinského panství po třicetileté válce znamenala zkrácení starých městských práv a nelidské podmínky pro poddané, kterým byly neustále zvyšovány robotní povinnosti. Ti také roku 1680 vyvolali povstání, které však bylo potlačeno a jeho původci potrestáni. K obratu dochází až za opata Otmara Zinkeho (1700-1738). Díky jeho cílevědomé hospodářské činnosti byly postaveny nejen četné nové sakrální objekty, ale rovněž založeny i první zdejší průmyslové podniky – barvírna, vinopalna, mydlárna, jirchárna, postaveny nové mlýny. Tento opat dokázal svým racionálním hospodařením dosáhnout takových zisků, že mohl angažovat významné stavitele, sochaře a malíře a dát postavit tolik velkolepých církevních staveb, že tím překonal všechny své předchůdce i následovníky.

Na Policko však zanedlouho dolehly války o rakouské dědictví. Zahájil je roku 1740 pruský král Fridrich II. po nástupu císařovny Marie Terezie na trůn a s osmiletou přestávkou trvaly až do roku 1763. Krajinu tehdy drancovala procházející vojska jak pruská, tak císařská, v Polici byly zřízeny lazarety, do kterých byli dopravováni ranění z nedalekých bojišť. Nebylo divu, že obyvatelstvo velmi strádalo hladem i nakažlivými nemocemi. Po husitských válkách a po válce třicetileté byly tyto pruské války nejtěžším obdobím pro celé Policko.

Vzpoura poddaných na vedlejším teplickém panství v roce 1775 podnítila vznik největšího selského povstání v Čechách v období pozdního feudalismu. Na Policku vedl povstání za zrušení roboty "selský generál" Karel Dostál ze Lhoty. Vzpoura byla sice potlačena, došlo však k částečnému zmírnění roboty a nakonec roku 1781 i k vydání patentu o zrušení tuhého poddanství. V 18. století byl barokně přestavěn kostel a klášter, který byl v průběhu předchozích století požáry a válečnými událostmi téměř zničen. Konvent byl zrušen v roce 1786 císařem Josefem II.

Městské zřízení Police nad Metují

Ke zřízení regulovaného magistrátu došlo roku 1791 a potvrdilo charakter městského zřízení Police nad Metují. Napoleonské války se zdejší krajiny dotkly pouze okrajově. V letech 1831, 1832 a 1837 zasáhla celé Policko epidemie cholery, která si tehdy vyžádala na 700 obětí. Také prusko-rakouská válka roku 1866 způsobila na Policku především značné materiální škody. V roce 1820 vznikla v Polici první lékárna, v roce 1844 poštovní úřad. Revoluční kvas roku 1848 přinesl zrušení roboty a poddanství, město a okolní obce se staly svobodné s vlastní samosprávou. Odstranění vrchnostenských úřadů nastolilo reorganizaci státní správy, v roce 1850 vznikl soudní okres se sídlem v Polici, který zde působil až do roku 1949.

Tři poslední velké zhoubné požáry města roku 1842, 1853 a 1872, které postupně strávily téměř celé město, způsobily, že rázovité podhorské městečko vzalo téměř beze zbytku za své. Namísto roubených dřevěných chalup (pouze náměstí mělo zděné domy, opatřené dřevěnými štíty), vyrostlo historické jádro města v dnešní podobě. Charakter původní městské zástavby si tak dodnes částečně udržela pouze okrajová čtvrť - Záměstí.

Od první poloviny 19. století byly v Polici zvláště proslulé trhy na plátno, známé široko daleko i za hranicemi, jejichž éru nakonec ukončily pruské celní předpisy a strojní výroba textilu. Jejich zánik však předznamenal postupný úpadek zdejšího rozšířeného ručního tkalcovství.

Výstavba železnice z Chocně do Broumova byla dokončena roku 1875. Vzhledem k nádraží, vzdálenému 4 km od města, však příliš nepřispěla k jeho průmyslovému rozvoji jako v jiných městech. Teprve až koncem 19. století začínají v Polici vznikat první továrny.

Přispěly k tomu i události v roce 1892, kdy se mladé dívce ze Suchého Dolu údajně zjevila P. Marie a kdy po tři roky trvající příliv tisícových davů poutníků přinesl do města potřebný kapitál.

Vilém Pelly využil zisků z prodeje lihových nápojů, jejichž výrobu zahájil r. 1870, k vybudování přádelny v roce 1897 a později i tkalcovny, barevny a cihelny. Roku 1886 založil Josef Katschner se synem Emilem kovodělnou výrobu, která se roku 1910 rozšířila výstavbou nové továrny na kovové zboží, šrouby a také na monopolní výrobu bruslí. Bratři Jan a František Pejskarové vybudovali roku 1902 továrnu na uzenářské zboží a masové konzervy. Rovněž v některých okolních obcích vznikly další textilní továrny (Bukovice, Nízká Srbská, Žďár atd.). Tyto průmyslové podniky zaznamenaly za první republiky svůj další rozvoj a některé jsou dodnes páteří hospodářského života města.